O tom, že lidé valná většina lidí je ve své podstatě konzervativní, vědí psychologové již dlouhou dobu. Většinou nemáme příliš rádi velké změny a jsme spokojeni se zažitou rutinou. Jen skutečně malá část populace je opravdu progresivní, kdy každý pokrok vítá a nepochybuje o něm, stejně jako zbytek lidí nepochybuje o správnosti toho, co dělali až doposud po celý život. To ostatně můžeme vidět i v tom, jak pomalu se v naší společnosti usazují nové názory, a jak dlouho trvalo, než bylo všeobecně přijato to, co dnes považujeme za normální. Stačí se jen zamyslet nad tím, jak dlouho trvalo ženám získat volební právo, nebo než automobily skutečně nahradily koně.

Vždy to byla právě ta větší, konzervativní část populace, která tento pokrok brzdila, a naopak ta progresivní se jej snažila protlačit. Zde se může zdát, že konzervatismus je špatný, avšak to není ani zdaleka pravda. Ve skutečnosti má své opodstatnění již od úsvitu lidské rasy, a existuje pro něj velmi dobrý důvod. Stejně tak existuje i pro to, že se nové nápady protlačují skutečně jen pomalu. Tito lidé, mezi něž patří většina z nás, ač mnozí si to nechceme přiznat, ve skutečnosti slouží jako takzvaná bezpečnostní síť, která udržuje společnost v chodu, zatímco ta progresivní zkouší nové nápady.

Zdaleka ne všechny jsou totiž dobré, a ne všemi bychom se měli řídit. Pokud by však byly bez námitek přijaty, způsobilo by to nejen chaos, ale v některých případech i rozpad společnosti. Tak tomu je již od pradávných časů, kdy například pračlověk začal experimentovat s ohněm a jeho použitím. Stejně tak tomu bylo i později prakticky se všemi novými vynálezy a objevy, prakticky se vším, co bořilo status quo. Rozhodně to tedy neznamená, že jedna skupina je lepší než druhá. Naopak, obě jsou pro chod společnosti jako takové potřeba, a bylo by dobré, kdyby navzájem svou důležitost oceňovaly.