Jsem ráda, že jsem žena, protože takhle, když vidím muže, že někdy to mají opravdu v životě těžké, tak se mi chce někdy z toho úplně brečet. Řekla jsem si, že kdybych nebyla žena a byla muž, tak vlastně ani nevím, co bych dělala. Jenomže já si myslím, že asi žádný člověk si vlastně nedokáže představit to, kdyby vlastně měl opačné pohlaví, ale v dnešní době už víme, že vlastně na tom ani tak nezáleží v dnešní době. Když se muž cítí jako žena a žena jako muž, tak vlastně to už je bráno úplně jako standard. Nevím jak vy, ale mě je třicet pět let a já jsem spíše na takové ty zastaralé typy, kdy muž chodí do práce a žena je normálně doma.

Například mě, jak jsem zmínila, je pětatřicet let a moc ráda vařím a uklízím, starám se o děti a vůbec mi nevadí, že můj manžel se třeba vrací z práce nějak pozdě domů. Tohle mě úplně vyhovuje a jsem ráda, že i můj partner, který je vlastně můj manžel, také zastává takové názory jako mám já. Takové spíše ty zastaralé názory. Třeba hodně lidí se mi směje a nebo říká, že jsem třeba taková ušlápnutá slepice. Jenomže podle mého názoru tohle není vůbec pravda, protože já jsem si to vybrala a taky mi to tak vyhovuje. Takže si myslím, že když to takhle vyhovuje oběma partnerům, oběma lidem, jak muži i ženě, tak vlastně na tom absolutně nevidím vůbec nic špatného.

Podle mého názoru je nejlepší, vždycky to, když se to muži a ženě líbí, když je jednoduše nějaký pár, vlastně to nemusí být muž a žena. Může to být žena a žena a nebo muž a muž. V dnešní době už je možné cokoliv a mě tohle vůbec nevadí a každého toleruji a respektuji. Vůbec nemám nic proti nikomu a jsem ráda, že jsem žena a ta také hlavně v tom případě, že vlastně mohu porodit dítě, mohu své dítě nosit pod srdcem, jsem matka tří dětí a jsem opravdu ráda, že mám tři děti. I když dříve jsem chtěla vždycky jenom jedno dítě, ale jsem ráda, že mám nakonec tři. Vždycky jsem toužila po veliké rodině.