Když jsme my chodili do školy, bylo tu mnohé docela jiné než dnes. V něčem lepší, v něčem horší, to podle toho, jak to kdo vnímá.

Na základní škole jsme se neučili povinně angličtinu jako dnes, nýbrž ruštinu. Inu, Sovětský svaz byl oficiálně naším velkým přítelem a my jsme mu tímto museli projevovat vděk. A učili jsme se pochopitelně nejen tuto řeč, kterou většina z nás nikdy v praxi nepoužila a časem ji zase zapomněla, ale třeba i jména ministrů naší vlády. Což prý mělo smysl, protože se tito obměňovali jen velice zřídka, vesměs jen když někdo z nich umřel. Prostě šlo hlavně o ‚nalejvárnu‘ spojenou s notnou dávkou ideologie. Na všech základních školách se povinně učilo totéž, což nám dávalo podobné podmínky před přijímacími zkouškami na střední školy, a současně to bylo sítem, které už v onom útlém věku rozhodovalo o tom, kdo se kam dostane. A kdo na to neměl, byl prostě poslán do zvláštní školy. Žádní asistenti a úlevy.

Na gymnázia a pár dalších elitních škol už se dostaly jen ty vyložené studijní typy. Průměr známek na posledním vysvědčení ze základní školy horší než 1,5 znamenal skoro jistou ztrátu nadějí dostat se na gympl, a aby byla naděje se tam dostat, přijímali rodiče dětí často před přijímacími zkouškami nejrůznější veřejné funkce a tlačili nás do různých soutěží, jen abychom měli lepší profil.

Střední školy pak byly další nalejvárnou, kde mělo jít vše kromě učení stranou. A kdo na to neměl, končil na učilištích, kde se vyučil nějakému řemeslu.

A po maturitě už většina studujících končila. Jenom šest procent Čechoslováků mělo tehdy vysokou školu, a dostat se na ni a zvládnout ji byl většinou hodně velký zápřah. I když se pochopitelně našly i výjimky – přijímací zkoušky třeba na pedagogické fakulty byly sice hustým sítem výběru, ale dostal se na ně každý, kdo je udělal a měl současně to správné pohlaví. Což bylo i mým štěstím, protože kdo ví, zda bych se tam dostal, kdyby nebylo záhodno bojovat proti feminizaci školství.

Prostě to nebylo jako dnes, kdy se dostane kdekdo na kdejakou školu, aniž by se extra snažil. A kdy tedy naše školství produkuje spousty ‚vzdělanců‘, pro které není rozumné uplatnění, zatímco nám chybí vyučení lidé schopní pracovat rukama.