Musím říct, že bez zvířat by to bylo doma opravdu hodně smutné. Sama jsem si pořídila velikou krásnou chlupatou kočku. Také musím říct, že jsem na tuhle velkou chlupatou kočku šetřila opravdu hodně dlouho. Je to mainská mývalí kočka a je to ženská doma. Mám ještě dvě křeččí samice. Také vám hodně slepic mám také jednoho kohouta. Ale řeknu vám, že ta kočka, kterou jsem si pořídila za deset tisíc korun, že je opravdu perfektní. Je hodně mazlivá a jsem ráda, že jsem do toho šla. Těší mě, že jsem si takhle dlouho na tu kočku šetřila, protože chlupatou dlouhosrstou kočku jsem si vždycky přála.

Ne jako dítěti mi ji rodiče nechtěli vůbec pořídit. Opravdu bych bez zvířat být nemohla, protože jsem dříve vyrůstala na vesnici, kde jsme měli opravdu spoustu hospodářských zvířat. Měli jsme krávy a prasata a také několik psů. Psi to byli obyčejní voříšci, ale potom dědeček si pořídil opravdu krásného německého ovčáka. Dědeček říkal, že na každé vesnici by měl být veliký pes, a to hlavně německý ovčák. Takže jsem byla ráda, že máme alespoň ještě německého ovčáka. Protože němečtí ovčáci se mi moc líbili. Také se mi líbilo, že tento německý ovčák šel opravdu krásně vycvičit.

Naučila jsem ho aportovat a také jsem s tím jezdila na kole. Samozřejmě, že pes běžel vždycky za mnou. Abyste si nemysleli, že můj pes také uměl jezdit na kole. Tohle samozřejmě ne, ale musím říct, že mě tohle vždycky moc bavilo. Také jsem díky svému psovi shodila nadbytečná kila, protože jsem s tím stále někde běhala anebo jsme jezdili spolu na kole. Musím uznat, že tohle prima. A také existují různá speciální vodítka, která si dáte kolem pasu a můžete se svým psem běhat. Ovšem ale musíte si pořídit takového psa, který je hodně a. Který je téměř hyperaktivní. Protože pochybuji, že s čivavou anebo s jezevčíkem byste dokázali běhat u kola. 

Pokud se podíváme na seznam nejoblíbenějších plemen psů, pak uvidíme, že na předních příčkách se nachází velké množství různých brachycefalických plemen, tedy plemen s krátkým či prakticky neexistujícím čumákem. Sem patří například mops, buldok, francouzský buldoček a další. Je tedy dobré se podívat, co za jejich popularitou stojí. Čím nás právě tyto rasy přitahují?

Je dobré si všimnout, že mají v podstatě stejné charakteristiky: velkou, kulatou, mnohdy vrásčitou hlavu, spláclý čumák a velké, vystouplé oči. Ocas bývá krátký a zatočený, i když to nemusí být pravidlem, srst je pak hladká, buď s podsadou, nebo bez ní. Ovšem tím hlavním, na co je dobré se zde zaměřit, je právě hlava. Ta je totiž tím, proč si tato plemena vůbec bereme.

Když se zaměříme na její jednotlivé charakteristiky, pochopíme, co nás na ní tak přitahuje. Obvykle je velká a kulatá, nos sám je malý, často nevýrazný, zato oči jsou velké a vypouklé. Připomíná vám to něco? Ano, podobné znaky má i obličej malého miminka. Aniž bychom si to uvědomovali, právě to nás k nim přitahuje – vzbuzují v nás v podstatě stejné pocity, jako malé děti. Na tom samozřejmě není nic špatného, dokud si budeme uvědomovat, že se stále jedná o psy, nikoliv o děti, a podle toho se k nim budeme chovat.

Bohužel, právě ona vnější podobnost s dětmi se těmto plemenům stala osudnou. Právě kvůli tomu totiž trpí velkou řadou zdravotních problémů, přičemž ty největší vychází z dýchání. Prostě a jednoduše nemohou dostat do plic kvůli zkráceným dýchacím cestám dostatek vzduchu, takže v podstatě celý život prakticky lapají po dechu. Ono chrápání, které je pro tato plemena typické, a které lidem připadá roztomilé? To vzniká tím, že se vzduch snaží dostat do plic, ale nemůže.

I proto bychom si měli rozmyslet, zda je vhodné si psa takového plemene vůbec pořídit. Opravdu se chceme dívat na zvíře, které v podstatě celý život trpí? A skutečně se dokážeme přenést přes jeho podobnost s dítětem a chovat se k němu jako ke psu? To jsou otázky, které bychom si měli zodpovědět.

V poslední době se rozmohla taková móda, že lidé si pořizují domů opravdu malinkaté pejsky. Jako je například malý jezevčík nebo čivava, papillon anebo nějaký trpasličí špic. Povím vám, že je to velmi populární. Vždycky jsem chtěla také nějakého malého psa. Jenomže nejhorší na tom je, že můj partner je alergický na zvířecí srst. Nechápu to, protože on mi vždycky ukazoval své rodinné fotky a měl tam třeba zvířata, jako například zakrslé králíčky, kočku a také dva veliké psy. Bylo mi tohle docela divné, tak jsem se partnera ptala, proč on nechce mít doma zvíře. Jestli třeba jenom nekecá, že je alergický na zvířecí srst.

Potom z něj nakonec vylezlo, že on žádné psy nechce, že prý nemá rád zvířata. Povím vám, že jsem to absolutně nemohla skousnout. Nedokázala jsem si představit člověka, se kterým budu žít a že nemá rád zvířata. A to jsem měla v plánu, že si pořídím nějakou andulku a také jednoho malého psa. Vždycky jsem chtěla čivavu. Černou čivavu. A řeknu vám, že je to někdy opravdu hodně složité a náročné. Musíte mít také všechno dopředu připravené, abyste měli jistotu, že máte všechno pro své štěňátko připravené. Naštěstí ale existují odborné knihy, kde se můžete dočíst všechny potřebné informace.

Co máte udělat, než si přivedete štěňátko domů. Taky ale není na škodu, abyste třeba obešli nějaké zvířecí útulky. Myslím si, že v každém psím útulku najdete nějaké malé štěňátko. Mnoho lidí ale touží po nějakém papírovém štěňátku. Papírové štěňátko znamená, že vy si pořídíte štěně s průkazem původu. Je to něco jako, když vy máte občanku, to znamená to, že vlastně znáte předky vašeho štěňátka. Pokud máte ještě nějakou průkazem původu, tak to samozřejmě bude také možná tak třikrát dražší, než kdybyste si koupili štěně bez průkazu původu. Ale co třeba opravdu navštívit nějaký psí útulek? Tím opravdu pomůžete.